< Zpět

www.HROMADA.webz.cz

Vpřed >


Zavedení evangelických matrik a sčítacích operátů

     Je potřeba zastavit se u náboženské situace 2. poloviny 18. století. Naši předkové jako praví Valaši se vždy přikláněli ve své víře k protestantismu. Hlavní myšlenkové protestantské proudy byly konstituovány v 16. století a postupně se vymezilo základní evangelické vyznání víry do tří konfesně vyzrálých větví: augšpurské (luterské) vyznání, helvetské (reformované) vyznání a později bratrské (ochranovské) vyznání, z nichž dominantní jsou dvě prvně uvedené. Ovšem vzhledem k věroučné a teritoriální roztříštěnosti evangelických vyznání znásobené ještě politickou destabilitou, byla všeobecná závazná katolická normalizace, bylo vedení církevních evangelických matrik po vzoru katolických prakticky nemožné. Zejména období po Bílé hoře, období tvrdé rekatolizace, bylo vážnou překážkou pro legalizaci evangelické víry. Zásadní změnu přinesly až josefínské reformy, především toleranční patent z roku 1781, který povolil dvě evangelická náboženství, organizované na přísně konfesním základě: augšpurské a helvétské. Ještě v tom roce jsou založeny a začínají se psát první zápisy do samostatně vedených evangelických matrik.

     V katolických matrikách jsou narozené děti rodu Hromada zapisovány při křtu jako katolíci. Víra jejich rodičů však byla evangelická a hned při první příležitosti nechávali své děti křtít podle své svobodné víry. Je to patrné právě u dětí Jana a Kateřiny Hromadových. Ty, které se narodily do vydání tolerančního patentu, mají zaznamenáno vyznání římsko-katolické, ovšem u posledních dvou synů je již uvedeno vyznání evangelické, augšpurské konfese.

     Za vlády Marie Terezie došlo ještě k výraznému posunu v evidenci obyvatelstva. Neblahé zkušenosti z válek za jejího panování ukázaly nadmíru přesvědčivě, že hlavní váhu ve válkách té doby má počet vojska. Po zavedení stálé armády (vzhledem k dřívějším porážkám o dědictví Slezské včetně války sedmileté) bylo přikročeno ke všeobecné odvodní povinnosti, k níž průpravou bylo první sčítání lidu v roce 1771. Sčítání na venkově bylo prováděno pomocí matrik a v důsledku dokonalejší evidence bylo nařízeno postupně zavést domovní a konskripční čísla.

     Každý dům obdržel číslo popisné, které pak bylo uváděno v matrikách i gruntovních knihách. Hornímu hovězskému mlýnu, ke kterému patřila i valcha (přádelna vlny) postavená v roce 1734, bylo přiděleno v roce 1784 číslo popisné 249. Objekt pily sousedící s horním mlýnem pak dostal číslo popisné 481.