< Zpět

www.HROMADA.webz.cz

Vpřed >


Zvedá se opona - Václav H. - zakladatel rodu

     Období po třicetileté válce bylo velmi těžké. Obyvatelstvo žilo uboze, grunty byly zničeny, rodiny ochuzeny. Všichni nově narození ani nebyli vedeni v matrikách, zvláště když nucená emigrace kněží a kazatelů, kteří se nesmířili se silnou rekatolizací, způsobila obecný kolaps nejen církevní administrativy, ale i běžných církevních úkonů. Primitivní obhospodařování zemědělské půdy nedovedlo uživit ani velmi zdecimované venkovské obyvatelstvo. Na horách Valašska byly podmínky velmi ubohé a chudé. Brambory neboli zemáky se tehdy ještě nepěstovaly, sela se pohanka, rež (žito), oves, ječmen. Nejsnesitelněji se měli salašníci, ovšem i tito lidé trpěli přepady různých tlup a pašeráků i morem ovcí. Přesto ovčí sýr a žinčice i zdravé povětří dávaly šanci pastýřům a bačům dožít se vysokého věku.

     O této době jsou k dispozici jen kusé písemné doklady a stále chybí úplná možnost rozkrýt rodová pouta. Z dochovaných fragmentů pak z této temnoty vystupuje první nepochybný "praotec" rodu Václav Hromada - valašský pasekář.

Narodil se zřejmě kolem roku 1615 ještě před vypuknutím 30leté války, jejíž události pak mohly ovlivnit jeho další život. První zmínka o něm je z 16. prosince 1653, kdy byl v úřadě videčského purkmistra přítomen vypořádání několika videčských gruntů a chalup.

     Důležitým datem je 16. leden 1661 tj. datum narození resp. křtu jeho mladšího syna Pavla. Právě zde nacházíme první zmínku o Václavově manželce - její jméno Anna.

     Václav nebo též Vašek Hromada žil se svou rodinou na Videčských Pasekách v kopcovité krajině nedaleko Valašské Bystřice, katastrálně však patřící k obci Vidče, v části zvané v Tisovém, kde si v roce 1664 postavil novou dřevěnici:

Chalupka Vaška Hromady

     Ao. (v roce) 1664. Dne 5. decembris (5.12.) Vašek Hromadou tou chalúpku sobě v Tisovém vnovu postavil a jest povinen všeliké povinnosti podle jiných chalúpek J. M. (Jeho Milosti) panu svému odbejvati. Stalo se na zámku Mezříčském. Anno et die ut supra (v roku a dni jako výše).

     O jejím vlastnictví si Václav nechal roku 1671 vystavit výpis z pasečných register:

Václav Hromada z Vidče

     dává platu z pasek, co na nich se postavil; jednoho termínu 2 zlaté rýnské. Item (k tomu) z jednoho kusu při lukách panských Hajdůškách ležícího, co od J. M. (Jeho Milosti) pana za 4 a půl tolarů čtyro koupil, tak jak mu vycejchováno (vyměřeno) jest, dává jednoho termínu - 30 krejcarů.

A tak jemu ročně k odvádění patří samého platu pasečného pět zlatých rýnských. Pro lepší paměť a jistotu jest jemu ode mne podepsaného tento vejtah z register pasečných učiněn. Actum na zámku Mezříčském dne 20. decembris A. 1671.

Tomas Antoni Bartonius.

     O Videčských Pasekách můžeme najít podrobnější záznamy v soupisu hájemství videčského z roku 1672, kde se uvádějí názvy pasek, jako např. Předvraty, Těnkovec, Polomec, Paseky, z nichž některé i dnes nalezneme na soudobých mapách. Ještě dnes se místům nedaleko Valašské Bystřice zvané Na Hajdůškách říká v Tisovém.

     Vašek Hromada patřil vlastnictvím rozsáhlých pasek v Tisovém mezi ty pasekáře, kteří museli platit také největší vrchnostenské odvody. Podle výše uvedeného soupisu měl ze všech pasekářů odvádět vrchnosti nejvyšší roční dávky: 2 zlaté, 7 grošů a 2 denáry.

     Stejně jako královská komora berní rulou a později katastry zjišťovala počet osedlých, tj. berni čili dani podléhajících poddaných, přesvědčovala se i vrchnost sama o stavu svého panství a výši stálých platů a povinností. Prováděla proto čas od času soupis poddanských gruntů a chalup a výsledek šetření o břemenech, váznoucích na těchto nemovitostech, písemně podchycovala v panských urbářích. V urbářích byla uvedena všechna břemena (robota potažní i pěší), peněžní dávky (panský úrok z pozemků, pachty) a naturální dávky (úroční slepice, vejce, oves apod.) na gruntech váznoucích.

     První ucelený urbář panství meziříčského a rožnovského byl vytvořen roku 1676 za panování majitele tohoto panství Bernarda Ferdinanda z Žerotína, nejmladšího syna Viléma z Žerotína a zakladatele meziříčské větvě Žerotínů.

Poddanské poměry v katastru obce Vidče vyjadřují vrchnostenské dávky uvedené u jednotlivých gruntovníků a chalupníků.

     Fojt odváděl za nechování chrta 3 míry ovsa a kopu česných vajec. Z velkého gruntu odváděl jeho majitel Jan Hromada (*1642, vnuk Matouše Hromady) následující dávky:

     - o svatém Jiřím - z gruntu 6 gr., za jedli 4 gr.;
     - o sv. Janu - hlásky 1 gr., za robotu 12 gr., kladného (za panskou kládu) 5 gr.;
     - o sv. Václavu - z gruntu 6 gr.;
     - o Vánocích - hlásky 1 gr., za robotu 12 gr.;

     pak odváděl ovsa činžového 3 měřice, dřevného 1 měřice, slepic obojích (činžových a pastevních) 5 kusů, vajec 20 kusů.

     Protože v obci nebrali panské kořalky, odváděli vrchnosti při sv. Duchu 5 zl. 4 gr. 2 denáry a fojt, jenž míval šenk, 15 gr., o sv. Martinovi totéž. Chalupníci, tj. ti, kteří měli na katastru obce chaloupky své postavené, byli povinni dávat vrchnosti v naturáliích 1/2 měřice ovsa, 1 slepici a 4 vejce. Patřili mezi ně i bratři gruntovníka Jana Hromady: Pavel (z pasek v Těnkovci) a Martin (z pasek Na Hlavinkách) a též Vašek Hromada, zde poprvé uváděn jako Vašek v Tisovém. Odváděl berně tedy jak z pasek, tak za chaloupku.

     Václav Hromada měl vedle Pavla ještě staršího syna Jana a dcery Annu, Zuzanu a Kateřinu. Anna se provdala 20.1.1675 za Juru Neřáda, Zuzanu provdal otec 10.11.1675 za Jana Kováře ze Zubří, sňatku své třetí dcery Kateřiny, která se vdávala 1.2.1682 za mlynáře z Velké (Valašské) Bystřice Juru Petruželu, se již nedožil. Vašek Hromada v Tisovém tedy zemřel někdy mezi roky 1677 až 1681. Po jeho smrti se jeho žena Anna poté, co provdala všechny jejich děti, sama znovu provdala, a to 27.1.1686 rovněž za vdovce Pavla Mlynáře.

     O nejstarším Vaškově synovi Janovi je známo to, že si v roce 1665 koupil malou chaloupku od Jana Hoferka za 10 zlatých. Žil tedy na pasekách v místech zvaných Ve Snoze. Již roku 1668 prodal svou chalupu Martinovi Hromadovi (nejpravděpodobněji šlo o Martina Hromadu *kolem 1620, který si později nenáležitým způsobem přivlastnil paseky Na Hlavinkách) za 9 zlatých, které mu byly splaceny v roce 1670. Jeho další osud není příliš zřejmý, patrně to byl on, kdo v roce 1707 přijal podíl z chalupy po otci od mladšího bratra Pavla.

Chalupa Jana, Vaška Hromadového syna, od Jana Hoferka prodána

     Léta Páně 1665 dne 22. Juni (22.6.) za purkmistra Tomka Vrány a spoluradních jeho, koupil Jan Hromadů tou chalúpku od Jana Hoferka s třemi pasekami slovie (zvanými) Snozem, na kterých ta chalúpka jest postavena, za sumu 10 Rm (zlatých rýnských moravských). Položil na to ihned 6 1/2 zl. a 3 1/2 zl. ve dvou letech pořad přešlých vyplniti má. Rukojmí za dobré hospodářství Tomáš Vrána. Stalo se na zámku mezříčském dne: v roku a dni jako výše.

     Léta Páně 1666 dne 17. novembris (17.11.) položil ostatek za tou chalúpku Hoferkovi 3 1/2 zlatých.

Chalupa Martina Hromadova od Jana Hromady

     Ao 1668 dne 30 decembris (30.12.) za purkmistra Mička Davidova koupil tou chalupu Martin Hromada za 9 Rm. Položil na to 5 Rm a 4 Rm do Jana Křtitele položiti má. Stalo se na zámku Mezříčském dne: v roku a dni jako výše.

     Ao 1670 položil ostatek Janovi Hromadovi - 4 Rm a tak má zaplacenou.

Hromadovi ve Vidče

     Protože neznáme zcela přesně rodové vazby, které vedly až k Vaškovi Hromadovi z nejstarších dob 16. století, jen obtížně se dají rozklíčovat vzájemné příbuzenské vazby členů rodu Hromada usazených ve Vidči a exaktně doložit přímou příbuzenskou souvislost s naším rodovým stromem. Stojí však jistě za zaznamenání, že rod Hromada se v průběhu staletí rozvětvoval, a to samozřejmě i přímo ve Vidči. Dodnes jeho členové v této obci a blízkém okolí žijí a jsou to prokazatelně potomci již zmíněného Matouše Hromady (*kolem 1560 †asi 1638) a jeho dalších potomků, včetně jistého Františka Hromady, který byl od roku 1886 ve Vidči starostou a navázal tak na své předky - purkmistry z 16. a 17. století.

     Pro členy našeho "zdokumentovaného" rodu pocházejícího od Václava Hromady jsou všichni tito lidé blízcí především místem původu, shodným příjmením a dedukovanou pokrevní vazbou mezi Václavem a jeho pravděpodobným dědem Matoušem Hromadou. Je to tedy pouto, které stojí za to občas přitáhnout a připomenout si společnou minulost danou obrovskou pravděpodobností společného předka před neuvěřitelnými čtyřmi stoletími.