< Zpět

www.HROMADA.webz.cz

Vpřed >


Vidče - kolébka rodu

     Studium dobových pramenů - matrik, urbářů a gruntovních knih prokázalo, že kořeny rodu Hromada sahají do 16. století do valašské obce Vidče. Tato obec patří podle historických pramenů k nejstarším valašským vsím a od svého založení ve 14. století (uvádí se rok 1310) byla součástí rožnovského panství.

     Vidče nebo též Vitče, jak se psalo na nejstarších listinách, dle osobního jména Vítek, leží necelých 5 km jihozápadně od Rožnova pod Radhoštěm ve výšce 450 m n. m. Sestává z obce a Pasek Videčských. Obec se rozprostírá kolem potoka Maretky ve výškově velmi členitém terénu s nejvyšším vrcholem Vápenka (523 m) severně od Vidče. Pasekářské usedlosti byly v minulosti rozptýleny na samotách, dnes již téměř vymizely. Videčské Paseky jižně od Vidče svými částmi nazývanými Ve Snoze, Na Spině, Bražiska, Bukovina, Před Vraty, Paseky, Těnkovec, V Tisovém, Na Hajdůškách, Hlavinky, Polomec aj. zasahovaly až k Valašské Bystřici.

     V období hlubokého feudalismu byla městečka a vsi zbožím, které si prodávala feudální šlechta mezi sebou, a to buď jako alod (svobodný statek čili nemovitost v plném vlastnictví šlechty), nebo léno (statek udělovaný pánem země nejprve do osobního, později do dědičného držení za konané služby).

     Velkostatek Meziříčí a Rožnov, jehož součástí byla i vesnice Vidče, se v roce 1548 dostal koupí od Jana z Pernštejna do majetku Viléma ze Žerotína na Starém Jičíně. Ve druhé polovině 16. století byl vybudován v Meziříčí zámek jakožto středisko alodního a lenního zboží Žerotínů. Za panování Žerotínů začaly fungovat i administrativně-správní činnosti nezbytné pro chod obcí, ale též i pro evidenci majetku a odvody poddanských dávek. Z tohoto období se dochovala i nejstarší gruntovní kniha (název je odvozen od pojmenování selského statku, usedlosti čili gruntu) pro obec Vidče, ze které víme, že na přelomu 16. a 17. století bylo ve Vidči 18 gruntů a první záznam o převodu majetku v obci Vidče byl proveden roku 1589.

90. léta 16. století a začátek 17. století

     Ve zmíněné gruntovní knize sděluje již zápis z roku 1590 sděluje, že jistý Mikuláš Hromada syn Šimka Hromady (*kolem 1530 †1590) koupil grunt po svém zemřelém otci:

Mikuláš, Hromadova Šimka syn, grunt koupil

     Léta Páně 1590 v druhou neděli po třech králích (8.1.), za purkmistra Mikuláše Mynárka a jeho radních, prodán jest grunt pozůstalý po Šimkovi Hromadovi, Mikulášovi synu jeho, za sumu 40 R (rýnských zlatých), a to se vším příslušenstvím, což k tomu gruntu přináleží. Koní patero, krávy dvě a což k hospodářství náleží a hned při odevzdávce položil Mikuláš závdanku 4 zlaté. Platiti má při třech králích rok po roku po 2 zlatých do vyplnění sumy svrchu psané. Ten závdanek přijali auřad. Přitom Mikuláš má matku do smrti chovati a opatrovati, a což sobě vymínila krávu a jalovicy, to má sobě při něm chovat. Z toho závdanku dáno Kateřině Šimkové třetiny 1 zl. 10 gr. (grošů), ostatek zůstává na syrotky při auřadu.

     Léta Páně 1591 za purkmistra Vaňka Sobuřkova, starších Matuše Hromadova, Mikše Štěpánova, položil Mikuláš za grunt 2 zl., z toho dáno mateři třetiny 20 gr., auřad přijali na syrotky 1 zl. 10 gr. a tak vyplněno závdanku a s těch gruntovních peněz 4 zl. ty mají býti dvěma syrotkům Martinovi a Jurovi z té příčiny, že těm dvěma dobytka žádného dáno není. Z potomních (dalších) peněz rovné díly na všecky jíti mají.

     Mikuláš Hromada (*kolem 1570) byl téměř jistě nejmladším synem Šimka Hromady, neboť po smrti hospodáře přecházel majetek na nejmladšího syna, protože se počítalo s tím, že starší sourozenci se mezitím měli možnost někde uchytit nebo přiženit. Proto také jeho starší bratři Jan a Jakub z Vidče odešli a už se nikdy nevrátili, vypořádáním v roce 1609 připadl jejich podíl na gruntu právě Mikulášovi. Další bratr Martin pak zemřel již v roce 1603. Sestry Annu a Dorotu vyplatil Mikuláše jejich podílem již v roce 1592. Přechod gruntu na prvorozeného syna byl zaveden teprve až za další dvě století v josefínských časech. Mikuláš je již rok po odkoupení gruntu a též i v následujících zápisech uváděn převážně jako Mikuláš Šimků (Šimek); příjmení Hromada se u něho ztrácí, ale současně to vzbuzuje domněnku, že v té době bylo příjmení Hromada v obci rozšířeno a změna příjmení pojmenováním po otci sloužila k snazšímu rozlišení osob - nositelů příjmení Hromada.

     Starším bratrem Mikuláše byl také Jura Hromada (*kolem 1565), který v roce 1608 koupil grunt po zemřelém Mikulášovi Jakšovi:

Grunt Jury Hromadova po n. Mikulášovi Jakšovi pozůstalý

     Léta 1608, ve čtvrtek po Památce hromnic (7.2.) s dovolením pana auředníka za purkmistra Mikuláše Šimkova a jeho spoluradních, prodán grunt pozůstalý po n. (nebožtíkovi) Mikulášovi Jakšovi Jurovi Hromadovi, za sumu 90 zlatých se vším příslušenstvím což k tomu gruntu od starodávna náleželo, závdanku položil Jura Hromadů 5 zl., z toho vzal třetiny po Anně manželce své, mimo zaplacení dluhu 7 gr.; 1 zl. 17 gr. 5 den. (denárů) zůstanou ještě z toho závdanku 3 zl. 5 gr. 2 den., to má jíti na pět dílů, 1. Jurovi, to náleží matce jest nemúdry (nesvéprávný), 2. Martin, 3. Jan, 4. Markéta, 5. Kateřina. Z toho vydáno matce po Jurovi dílu jeho 19 gr. a čtyř sirotků díly zůstávají v penězích sirotčích. Na siroty n. Mikuláše Valo roční peníze pokládati má po 3 zl. Při toho jemu statku koně 4, krávy 3 a co při gruntu bylo. Z toho statku má vydati Markétě krávu dojnů, když ji koli potřebovati bude.

     Jura si později se vzal za ženu vdovu po Mikulášovi Valo a stal se otčímem dětí Valo. I tento člověk z rodu Hromada z Vidče zastával úřad purkmistra, a to v roce 1618. Grunt splatil v r. 1622 a po jeho smrti pak převzal hospodářství jeho nevlastní syn Martin Valo.

     Jedním z nejváženějších a nejvýznačnějších občanů obce Vidče té doby byl jistě Matouš Hromada (*kolem 1560 †asi 1638), který zasedal v úřadě obce. V celém období feudalismu za správu obce odpovídal vrchnosti fojt (rychtář). Úřad tvořili vedle fojta purkmistr (starosta) a rada starších čili konšelé (přísežní). Purkmistr i přísežní členové úřadu byli voleni, avšak jejich volba musela být potvrzena vrchností. Teprve pak se mohli ujmout úřadu. Rozsah jejich pravomocí nebyl příliš velký, stejně jako rozsah vlastní samosprávy, neboť o osudech obyvatel vesnice rozhodovala především vrchnost. Přesto však se jednalo o úřad významný, který mohl zastávat pouze člověk vážený a v obci starousedlý. Tím byl právě Matouš Hromada, který v letech 1590/91 a 1591/92 zasedal v konšelské radě obce a hned pro následující období 1592/93 byl zvolen purkmistrem ve Vidči. Tuto skutečnost dokumentuje zápis v gruntovní knize "Léta Páně 1593 za purkmistra Matúše Hromady a jeho radních položil Mikuláš peníze gruntovni 2 R ..." pojednávající o pravidelné roční splátce 2 zlatých rýnských Mikuláše Hromady - Šimka za grunt po otci:

     Tento významný úřad vykonával Matouš i v několika následujících letech konce 16. století - 1594/95, 1595/96, 1598/99. Matouš byl patrně nejstarším synem Šimka Hromady, avšak ze zápisů dochované gruntovní knihy nelze tuto skutečnost dostatečně jistě potvrdit. Purkmistrovský úřad zastával i legitimní syn Šimka Hromady, již zmíněný Mikuláš Hromada-Šimek, a to v letech 1600/01, 1601/02, 1607/08, 1608/09 a naposledy ještě v období 1619/20.

     V roce 1596 po smrti další nositelky příjmení Hromada - Marty Hromadové, koupil její statek za symbolickou cenu pouhých 4 zlatých rýnských právě Matouš Hromada (snad její švagr, ale příbuzenskou vazbu lze jen dohadovat) s tím, aby šest jejich sirotků Zuzanu, Martina, Annu, Kaču, Bartoně a Evu přijal ke svému opatrování:

Statek sirotků pozůstalý po nebožce Martě Hromadové, Matúšovi Hromadovi prodaný

Léta 1596. V pondělí po neděli Jubilate (14.7.) z dovolením pana auředníka prodán jest statek. Totiž dva kusy ložních šatů a jalovice, po nebožce Martě Hromadové pozůstalé, Matúšovi Hromadovi podle uznání dobrých lidí za čtyry zlaté. Platiti má rok po roku při každém posudku po 15 gr. až do vyplnění sumy svrchu psané. Však na tento způsob jest je mu to prodané, aby ty malé syrotky sobě přijal, o ně péči měl a za což nato náležitě opatřoval. Stalo se za purkmistra Matuše Rybky a jeho radních. Léta a dne svrchu psaného. Těch sirotků jest šestero. Zuzana, Martin, Anna, Kača, Bartoň, Eva.

První polovina 17. století

     Matouš Hromada měl určitě nejméně dva syny Adama a Martina.

     Starší Adam Hromada, jehož narození lze datovat kolem roku 1585, se oženil s dcerou sedláka Mikuláše Blažka, od kterého koupil v roce 1607 chaloupku za 7 zl.:

Adama, Matuše Hromadova

Léta Páně 1607. Za purkmistra Mikuláše Šimkova a jeho radních, Mikšik Blažku prodal jest chalupku Adamovi, zeťovi svému, za 7 zlatých, závdanku 2 zl. a ostatek, což pozůstává, roční peníze pokládati má po 20 gr. do vyplnění a při něm, aby se do smrti živil tak, aby po lidech jinde se nepotloukal. Náčiní, což v domě jest, to jemu přidává, aby se jemu na to nižádný nenatahoval a jemu v tom překážky žádný aby nečinil.

     Martin Hromada, mladší z obou synů, který se narodil kolem roku 1590, pak v roce 1626 koupil grunt od svého otce Matouše za 70 zlatých rýnských:

Grunt Martina Hromady koupeny od Matouše Hromady otce svého

     Léta 1626. 19. February (19.2). Za purkmistra Bartka Janoše, s jistou vůlí pana auřednika, koupil jest grunt Martin Hromada od otce svého se vším příslušenstvím tak, jak od starodávna vymezeno jest za sumu 70 zlatých. Závdanku položil 20 zl. Peníze roční má pokládati při posudku po 2 zl. až do vyplněni sumy napřed psané. Přidáno mu k tomu 3 koně, vůz, pluh, brány, 1 krávu, 2 telat, 1 býka, 5 vepř a do živobytí otce svého má jeho chovati. Přisývati 1 M (měřici) rži, 1 M ovsa, 1 věrtel krmení. Tož má tatík sobě při něm chovati 3 krávy na jeho péči. Závdanek tatíkovi svému odevzdal zouplna.

     Matouš Hromada si při prodeji zajistil výminek na gruntu až do své smrti, která přišla pro něho v požehnaném věku asi roku 1638.

     Nový majitel gruntu Martin Hromada se stejně jako otec ujal v obci purkmistrovského úřadu - úřadoval v letech 1628, 1634, 1651. Se ženou Kateřinou měl nejméně pět dětí s datem narození ve 20. až 40. letech 17. století:

Martin (*kolem1620) - dle urbáře z roku 1676 vlastnil chalupu na obci; v roce 1694 si nenáležitým způsobem přivlastnil paseky Na Hlavinkách. Měl podle všech zjištění syna Jana (*1680 †30.9.1750), který se v roce 1702 oženil s Marinou Smutkovou. Martin zemřel kolem roku 1695.
Pavel (*asi 1623) - v roce 1671 koupil paseky v Těnkovci, dle urbáře z roku 1676 vlastnil chalupu na obci; se ženou Zuzanou měl dvě děti: syna Pavla, který se v roce 1691 oženil do Bystřice a začalo se mu říkat Hromádka (příjmení Hromada zde zaniká) a dceru Kateřinu, která se roku 1690 vdala za Martina Valo. Pavel zemřel 15.9.1719.
Dorota (*kolem 1635) - vdala se 14.11.1660.
Jura (*kolem 1640) - zemřel 8.2.1673.
Jan (*asi 1642) - v roce 1664 koupil po svém otci rodný grunt za 50 zlatých. Byl jedním z největších sedláků ve Vidče. Držel i paseky na Předvraty. Byl purkmistrem v letech 1673 a 1680. Někdy byl psán jako Hromádka. Měl 4 děti: Annu provdanou Provázkovou; Martina (*kolem 1665 †21.5.1748), který zajistil další rozvětvení rodu ve Vidče; Jana (*asi1670 †27.5.1720); Markétu provdanou Stárkovou. Gruntovník Jan Hromada, nazývaný někdy zdrobněle Hromádka, zemřel v poměrně mladém věku 7.8.1688.

     Sedlák Martin Hromada dožil svůj život na rodném gruntu až do své smrti v roce 1664. Poté přešlo vlastnictví tohoto gruntu na nejmladšího syna Jana, který dochoval na statku svou matku až do její smrti v roce 1680.

     Podle všech indicií se dá usuzovat, že Martin Hromada měl však ještě jednoho syna (ačkoli se toto tvrzení nedá prokazatelně doložit), a to nejstaršího ze všech, kterým mohl být Václav (*kolem 1615) - doložený předek rodu Hromada, o němž je toto pojednání. Základem pro tuto úvahu je právě již zmíněné tehdejší pravidlo převodu majetku a dědictví na nejmladšího syna, když ti starší se museli uchytit jinak a pokud se jim to povedlo, nejsou v souvislosti s původním rodným gruntem o nich již povětšinou žádné další zprávy.

     Ze zápisů gruntovní knihy nelze zcela jednoznačně rozkrýt všechny vzájemné příbuzenské vztahy. S velkou pravděpodobností a jistou dávkou spekulace však lze rodinné vazby před třemi až čtyřmi stoletími propojit, lze odvodit i přibližné časové údaje narození a úmrtí jednotlivých osob tak, jak bylo popsáno.

     Pravděpodobnost, že uvedené vazby odpovídají skutečnosti je velmi vysoká a my se tak můžeme, s trochou dávkou odvahy, podložené dedukcí časových údajů ve vazbě na události datované a zapsané v nejstarší videčské gruntovní knize, ohlédnout nazpět o celých 15 generací!

S jistotou je známo jméno nejstaršího jednoznačně doloženého předka rodu Hromada. Je jím Václav Hromada, který spolu se svou ženou Annou dali základ pro život všech dalších členů našeho bohatě rozvětveného rodu, o nichž se zmiňuje toto pojednání. Tento manželský pár je ve stromu života označen jako 1. rodová generace, od které se vzestupným způsobem počítají další pokolení až do dnešních dnů.

Hromadovi v Zubří

     Nicméně, odskočme si na okamžik do Zubřího. Jak již bylo uvedeno, jde o druhou obec, ve které se již v 16. století nacházeli lidé, jejichž příjmení je totožné s naším - a možná nejen příjmení ... . Členové tohoto rodu Hromada byli v Zubří v průběhu 17. století pevně zakotveni a patřili mezi významné a bohaté obyvatele. Byli rovněž voleni do správy obce a výrazně ji ovlivňovali.

     Nejstarším Hromadou v Zubří se uvádí podle gruntovní knihy Jan Hromada (†před rokem 1608). Jeho syn Martin později zvaný Buček koupil v r. 1608 mlýn v Zubří za 130 zlatých. Přibližně v téže době, o které máme záznamy z Vidče a z působení Vaška Hromady - našeho přímého předka, žil v Zubří člověk naprosto shodného jména - gruntovník Václav Hromada (pravděpodobně další syn Jana Hromady). Žil v letech 1584 až 10. 4. 1673, dožil se tedy 89 let. Oženil se s Dorotou a v roce 1635 koupil mlynářský grunt se vším příslušenstvím od Martina Bučka - Hromady za 150 zlatých rýnských. Jako purkmistr v Zubří působil v letech 1641, 1644, 1652 a 1658. Po jeho smrti převzal podle závěti živnost ve mlýně jeho syn Jura, který se 23.1.1678 oženil s Marianou Fojtíkovou a poté odchází do Jasenice. Celý grunt pak v roce 1682 prodal Pavlovi Němcovi, synovi zuberského fojta. Další zprávy o členech rodu Hromadů se v nejstarší zuberské gruntovní knize již nenacházejí.