< Zpět

www.HROMADA.webz.cz

Vpřed >


Nejstarší matriky a výskyt příjmení Hromada

     Faráři pravděpodobně nevedli do poloviny 16. století žádných knih. O svatbách, křtech i úmrtích podávali svědectví pamětníci (svědci) obvykle před obecní nebo městskou radou, která pak vyhotovila listinu a ve větších městech zapsala její znění do městské knihy. Dokladem o sňatku manželském byly ostatně i svatební smlouvy, tak jako o úmrtí před příslušným právem publikované testamenty.

     Všeobecně nařídil vedení matrik katolickým farářům tridentský koncil, jednající o reformě manželského práva, který se ve svém 24. sezení v listopadu 1563 usnesl, že farář má mít knihu, do níž zapíše jména snoubenců a svědků a den a místo uzavřeného sňatku.

     Nařízení o vedení křestních matrik pak souvisí s kmotrovstvím. Prováděcím nařízením těchto matričních ustanovení je rozhodnutí papeže Pia V. "Inter Omnes" z června 1566. U křestních zápisů mělo figurovat jen jméno a příjmení křtěnce a kmotrů.

     Na územích českých zemí se do konce 16. století katolické matriky vyskytují velmi pořídku; teprve počátkem 17. století nastává obrat. Pražská synoda z r. 1605 nařizuje vedení matrik a římský rituál z r. 1614 zavádí úmrtní matriky a uvádí ukázky zápisů. V průběhu první poloviny 17. století jsou pak matriky na farách skutečně vedeny. Zápisy do nich byly ovšem pořizovány s různou péčí a jsou často velmi nedokonalé. Nejstarší matriky byly psány latinsky, později proniká a stává se dominantním jazykem němčina. Patenty císaře Josefa II. z let 1781 a 1784 byly matriky prohlášeny za knihy nejen církevní, ale i státní a katolické matriky se současně staly průkazními listinami. Bylo ustanoveno, že duchovní správci jsou povinni vést tři druhy matrik: pokřtěných, oddaných a zemřelých. Přes jasné znění patentu nebyly matriky přesně a jednoznačně vedeny. Např. u oddacích matrik se v roce 1799 rozhodlo, že ten, kdo se domnívá, že umí psát, se má podepsat, jinak zapisoval farář či výjimečně kantor. Všechny matriky jsou dnes soustředěny do státních oblastních a zemských archivů, přičemž ten pro oblast severní Moravy má sídlo v Opavě.

     Nejstarší zde dochovaná matrika pro velkostatek Meziříčí (později Valašské Meziříčí) a Rožnov římskokatolické fary (ŘK) Meziříčí má signaturu VM -I-1 a zachycuje rozhodující životní událostí lidí, žijících na tomto území v období let 1652 - 1669. U velkostatku Vsetín resp. v matrice ŘK fary Vsetín, lze dohledat ještě starší zápisy, neboť tamější nejstarší matrika se signaturou VS - I - 1 zaznamenává události křtu, oddání a úmrtí v letech 1644 - 1692.

     Při podrobném studiu těchto i pozdějších matrik valašského kraje lze příjmení Hromada nalézt jen v některých lokalitách. Nejvíce osob s tímto příjmením je zaznamenáno v obci Vidče, lze je najít v Zubří, ojediněle pak v Jasenici (kde však později dochází k trvalé změně zápisu z Hromada na Hromádka a původní příjmení Hromada se ztrácí) a v městě Meziříčí se vyskytuje příjmení Hromadovsky. Všechna uvedená místa patřila do meziříčského a rožnovského panství.

     Pátrání po nositeli příjmení Hromada ve vsetínském panství bylo bezvýsledné. Toto příjmení se zde v nejstarších dobách 17. století nevyskytovalo a nenacházíme je ani v urbáři statku Hovězí z roku 1717. Jeho rozšíření je na Vsetínsku zaznamenáno až od 60. let 18. století po příchodu Jana Hromady (4. generace *18.6.1743) do horního mlýna v lokalitě Bradov obce Hovězí.

     Právě z důvodu, že matriky začaly být vedeny poměrně pozdě a navíc zápisy v nich nejsou vždy příliš přesvědčivé, bylo nutné obrátit pozornost i na jiné listinné dokumenty, především na pozemkové (gruntovní knihy), urbáře, ale i jiné listiny a knihy a také v nich hledat jednak výskyt osoby s příjmením Hromada a jednak příčinnou souvislost se záznamy v matrikách.

     Pozemkové knihy tvořily důležitou složku nesporné soudní agendy vrchnostenské i městské. Nejstaršími typy vesnických gruntovních knih na území dnešní severní Moravy byla purkrechtní a sirotčí registra z konce 16. a začátku 17. století vedená ve vrchnostenských kancelářích. Do nich se zanášely stručné zápisy o držbě rustikální půdy a statků a podrobně se zanášely prodeje usedlostí, na nichž zemřel jejich držitel a zůstali nezletilí, kteří tu měli zajištěny své podíly.

     Srovnáním všech dostupných údajů z různých archivních pramenů bylo ověřeno, že Hromadové resp. Hromádkové z Jasenice stejně jako Hromadovští z Meziříčí nemají nic společného s naší rodovou linií.

     Zbyla tedy pouze dvě místa ležící velmi blízko sebe, a to Vidče a Zubří, kde lze najít kořeny rodu Hromada. V obou těchto obcích žily rody Hromadů již v 16. století a je docela možné, že mohly mít snad i příbuzenské vazby ještě v hlubší minulosti.

     Nicméně podle všech písemných záznamů naše cesta směřuje do obce Vidče.