< Zpět

www.HROMADA.webz.cz

Vpřed >


Hromada - rodové příjmení

     Jak uvádí Dobrava Moldanová ve své knize "Naše příjmení" bylo příjmení člověka, tak jak se vyvíjelo, postupem doby zbaveno významu slova, z něhož vzniklo. Označuje nositele a je dědičné, a to zpravidla po otci, přechází pak v přechýlené podobě na manželku a dcery. Samo slovo příjmení dodnes naznačuje druhotný vztah k osobnímu jménu, stálo jen při jméně a doplňovalo je. Nabylo významu teprve tehdy, kdy pouhé označení křestním či osobním jménem nestačilo k přesnému odlišení nebo identifikování jednotlivých osob.

     Česká příjmení vznikala během několika století, od 14. do 18. století, nejprve u šlechty, pak měšťanů a svobodných sedláků. Dědičnost a neměnnost příjmení byla uzákoněna roku 1780 patentem českého krále a římsko-německého císaře Josefa II., kdy také dostali svá příjmení bezzemci a čeleď.

     Dnešní podoba příjmení se datuje od poloviny 19. století, kdy došlo k pravopisné reformě. Jen výjimečně si udržují některá příjmení starou grafickou podobu. Zdálo by se, že mezi tyto výjimky patří i rodové příjmení Hromada, což je dáno pravopisnou jednoduchostí a významovou jednoznačností příjmení. V zásadě tomu tak je, přesto však v minulosti, v době, kdy se toto příjmení začíná objevovat v gruntovních knihách a matrikách, tj. v 16. a 17. století, můžeme v zápisech číst různé tvary: Hromadů, Hromadův, Hromadovy i Hromadovsky.

     Vznik jednotlivých českých příjmení měl rozličný důvod. Příjmení Hromada nejspíš patří do skupiny příjmení vzniklých ze slov značících množství a míru, což evokuje domněnku, že nejstarší předek rodu, který byl označen tímto pojmenováním byl vlastníkem nějakého většího majetku a lze usuzovat, že patřil nejspíše ke střední venkovské vrstvě obyvatelstva. Lze však najít i jiné vysvětlení. Synonymem slova hromada je i slovo shromáždění, zasedání. Jak bude patrné z dalšího textu, nacházíme se ve středověku na Valašsku a právě zde v této době bylo obvyklé říkat setkání většího počtu lidí v obci "valašská hromada". Tyto obecní hromady a jiné veřejné schůze konávaly se v šenkovně fojtství. Možná právě proto, že naši nejstarší předkové byli osobami významnými při konání těchto shromáždění, stali se nositeli příjmení Hromada.

     Jako nejpravděpodobnější vysvětlení příjmení Hromada se však pro členy našeho rodu jeví skutečnost, že od pradávna členové širší rodiny, kteří byli spojeni příbuzenskými, pokrevními vazbami, tvořili v místech, kde byli usazeni, jakési komunity; žili "pohromadě". Tato rodová soudržnost daná nepříliš vzdáleným usídlením jednotlivých rodin je nakonec patrná i v dnešních časech, ať už v Hovězí, Leskovci u Vsetína, Prlově, Opavě či jinde.

     Skutečný důvod, proč se některý z našich předků začal nazývat tímto příjmením však zůstane navždy zahaleno rouškou tajemství.

     Mezi potomky původních nositelů příjmení Hromada patřili a zřejmě patří i dnes lidé se zcela jiným příjmením. Je tomu tak proto, že v dávné minulosti, kdy nebyla podoba příjmení jednotlivých osob ustálena, se lidé nazývali mezi sebou i pomocí jiných rozlišovacích znaků. Často byli pojmenováváni podle místa, kde měli postaveny své chalupy či grunty. Jak uvidíme dále je toto případ Pavla Hromady - Tisovského (2. generace) a jeho synů, kteří se již jmenovali Tisovských podle pasek v Tisovém, na kterých byli usazeni. Jiný případ, který lze rovněž v rodu Hromada najít, je pojmenování syna podle křestního jména otce. Tak se začalo Mikulášovi Hromadovi, synu Šimka Hromady, absolutně nejstaršího člověka, který nese rodové příjmení Hromada, a o němž můžeme najít písemný záznam ve starých knihách, říkat Mikuláš Šimků. Tak je i psán v knihách a příjmení Hromada se z této linie zcela vytratilo. Ještě jeden případ je možno najít ve starých záznamech. Vnuk Matouše Hromady, o kterém bude zmíněno dále, gruntovník Jan Hromada, byl dle urbáře z roku 1676 uváděn stejně jako jeho děd Hromada, přesto byl občas jmenován zdrobněle Hromádka, jako např. v roce 1680, kdy zastával úřad purkmistra a nadále i někteří z jeho synů byli nazýváni Hromádka i Hromada.

     Z původního příjmení se tak postupem času a běhu událostí vytvořila tři zcela jiná příjmení, přesto však jejich nositelé vzešli z téhož prapředka.