< Zpět

www.HROMADA.webz.cz

Vpřed >


Valašsko - kraj předků

     "My sme Valaši, jedna rodina, valašské hory sú naša otčina" - tak začíná jedna z mnoha zlidovělých písní, opěvujících část moravského obyvatelstva, zachovávající si přes veškeré proměny, kterými prošla Morava v posledních pěti stoletích, svou identitu.

     Právě z kraje označujícího část severovýchodní Moravy sousedící se slovenskou hranicí od Moravskoslezských Beskyd po Vizovickou vrchovinu pocházejí první zmínky o členech rodu Hromada. Tento kraj se jmenuje Valašsko a jeho obyvatelé Valaši.

     Původ Valachů byl více jak 150 let předmětem vědeckých pří a diskusí odborných badatelů. Velký český historik František Palacký ve svém monumentálním díle Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě praví, že Valaši jsou poslovanění potomkové starých keltských Bójů, jelikož jejich pojmenování Valach, tj. Vlach (Valh, Gallus), tomu nasvědčuje.

     Jiní badatelé a historici zdůrazňovali existenci knížectví Valachie - historického území v jižním Rumunsku mezi Dunajem a Karpaty, odkud migrovali ve 12. - 15. století pastevci ovcí, až pronikli se svými stády ovcí do hornatého kraje dnešního moravského Valašska. Tito vědci sledovali paralely v salašnickém způsobu hospodaření v horách a nacházeli početná rumunská slova ve valašském dialektu jako např.: bača (vrchní pastýř na salaši), brynza (ovčí sýr rozdrobený), glaga (sražené mléko), urda (ovčí smetana), košár (ohrada), strunga (branka v ohradě), merinda (zásoba potravy), čarták (bouda), grúň (stráň porostlá chrastím), chotár (hranice) aj.
Na rozdíl od těchto názorů míní někteří odborníci na slovanské jazyky, že Valaši jsou ryzí slovanský kmen a některá slova rumunského původu poukazují pouze na styky plemen slovanských s pastýři rumunskými. Ani jméno Valaši nemůže dokázat jejich rumunský původ, poněvadž původně neznačilo kmen, národ, nýbrž bylo pojmenování dané jim podle jejich zaměstnání pastýřského. I u jiných slovanských národů se říká pastýřům valaši.

     Až v posledních desetiletích se názory vědců začínají sbližovat; pomohla k tomu nově zjištěná fakta. Jak to tedy bylo doopravdy?

     Pro nejstarší dobu, zejména pro počátek druhého tisíciletí, nejsou téměř žádné písemné zprávy. Až do 13. století bylo území Valašska řídce obydleno lovci a primitivními zemědělci původu slovanského. První osadníci se na dnešním Valašsku usídlili v údolích řek. Bylo to především ve 13. a 14. století. Svůj nový domov zde našel rolnický lid české národnosti, tedy lid nijak se nelišící od ostatních Moravanů. Jejich národnost a kultura se stala určující pro formování specifičnosti nového regionu.

     V 16. a 17. století již země v údolí osadníkům nedostačovala. Mýtili proto pozemky na horských svazích a na náhorních plošinách a posléze při nich zakládali i usedlosti. Těm usedlostem se v místním jazyce říkalo paseky a jejich obyvatelům pasekáři.

     Ve stejném čase, spolu s pasekáři, se v moravských horách při slovenské hranici setkáváme ještě s jinými lidmi. Nepřišli z úrodných údolí, ale přesunuli se sem ze sousedních karpatských pohoří, tedy především ze Slovenska, kam se přesunuli již dříve z rumunského Valašska, ale také odjinud. Přihnali sem početná stáda hrubovlnných ovcí valašek, které dobře snášely drsné podmínky pobytu v horách a navíc se z jejich mléka vyráběl velmi chutný sýr, v dokladech z biskupského dvora 16. století zvaný valašský parmezán. Tito noví osadníci se v celých Karpatech, které osídlili v průběhu 16. až 17. století, nazývali Valaši.

     Tito valaši, odborníci v pastevectví, byli na Moravu povoláváni vrchnostmi uherského původu nebo moravskými pány, kteří získali majetek v Uhrách za krále Matyáše Korvína a přicházeli na moravské území za jistými privilegiemi, jež jim byly zaručovány tzv. valašským právem. Vrchnosti měli o Valachy zájem především z důvodu hospodářských. Pronajímali jim hory k pastvě ovcí a koz, tedy tzv. valašského dobytka, dostávali od nich valašský plat (desátek), větším dílem naturální (někde se mu říkalo plat máselný nebo purkrabský) a umožňovali jim žít po svém, mít svou samosprávu - valašské vojvody a navíc Valaši směli nosit zbraň. Velmi záhy se tito lidé smísili s domácím českým obyvatelstvem, zejména s pasekáři, kteří přejímali jejich způsob hospodaření a kterým se líbila jejich větší míra svobody - však také se o Valaších mluví v listinách jako o "svobodnících". Byli nespoutaní, udržovali si své zvyky i svůj způsob života. Jejich vliv na způsob života, kulturu a jazyk byl velmi výrazný.

     Právě tito Valaši rozhodnou měrou přispěli k specifice lidové kultury horského i podhorského kraje východní Moravy. Vzhledem k tomu, že chov ovcí poskytoval velmi důležité produkty (mléko, sýr, vlnu, kůži a maso), nabylo časem pastýřství (valašení) i na východní Moravě tak značného hospodářského významu, že to odůvodňovalo, aby i onen horský kraj byl nazýván Valašskem. Je to patrné též z toho, že Valašsko jako geografický název se začíná objevovat poměrně pozdě, teprve v 18. a během 19. století, i když asi první zmínky o Valašsku jako oblasti východní Moravy se objevují ve zprávách spojených s odbojem Valachů po bitvě na Bílé hoře za 30leté války.